Nebudu vám lhát, nikdy mě peníze moc nezajímaly. Už jako dítě si pamatuji, že jsme šetřili na všem, na čem se dalo. Třeba obnošené věci po starších sourozencích, které ani zdaleka nejsou vaše velikost. Nikdy mi to nevadilo, nebo si to aspoň nepamatuji. Věřím, že za část mého ryzího charakteru mohou právě rodiče a jejich šetřivost.
Díky tomu jsem se stala šetřílkem prvního stupně i já. Ne takovým tím otravným držgrešle, no prostě sociálním případem, který je na kalbě vždy opilý jako první i přes to, že v kapse má jak po vichřici. Jak? Netuším, asi narušení meziprostorového kontinua. Jsem člověk, který se snaží neplýtvat a před každým nákupem se sám sebe zeptá na pár otravných otázek. Opravdu to potřebuji? Je to vážně tak důležité? Pokud nenalézám kladnou odpověď, nekupuji.
Díky tomuto přístupu jsem objevila i mou zálibu v minimalismu. Možná ještě nejde vidět, ale věřte, stále na ni pracuji.
Materie jsou pouhou zátěží na životní cestě za štěstím. A když ne, tak budu na konci svého života vážně, ale vážně moc naštvaná.
A jak to tedy dělám? Prostě neutrácím. Vyškrtám vše nepotřebné ze svého nákupního seznamu.
Knihy miluji. Když se dostanu do knihkupectví, už jsem lapena a vím, že vždy odejdu s novým přírůstkem. Po přečtení je mi trochu ouzko, protože většinou zjistím, že kniha není zase tak perfektní, jak jsem si myslela. Peníze mi už nikdo nevrátí a má pochybně smontovaná knihovnička (ano, sama jsem ji šroubovala) je opět plnější. Rada nad zlato. Milujete knihy? Vyhýbejte se knihkupectvím a antikvariátům. A hlavně řetězci Levné knihy! Věřte mi, jinak vás ty hromadící se knihy doma sežerou zaživa!
No dobře, teď trošku přeháním. Ale vytvořila jsem si systém odměn. Jsi šikovná, něco jsi zvládla, tak si můžeš koupit něco hezkého, třeba knihu. No a taky když jsem na dně. Můj systém troskotá na tom, že na dně jsem každý druhý den.
S kosmetikou je to dost obdobné. Ráda bych své police plnila krémíkama, vodičkama, šampónkama, všema těma udělávátkama. Nakonec bych zjistila, že daný produkt zase tak moc nepoužívám a za pár let bych zaprášenou lahvičku šoupla do koše, aby uvolnila místo jiné, které čeká dost podobný osud.
Nejsou to jen knihy a kosmetika, ale i jiné věcičky, které jsem prostě přestala nakupovat. Oblečení, různé diáře, kabelky, boty. Jak dlouho jsem si už nekoupila nové boty. Když to píšu, nevím, mám tak smíšené pocity. Buď jsem dost osvobozená bytost a nebo bezďák. Tak či tak, je to fajn pocit zbavit se potřeby vlastnit 50 párů bot. Ano, jednou jsem jich opravdu měla tolik. Oblečení nakonec skončilo v textilních kontejnerech a já už si nedokážu vybavit ani jediný kus, který by mi scházel.
A na co ty peníze tedy mám? Vydělávám měsíčně jen pár kaček. Něco jde na nájem, jídlo, školné a zbytek hezky do pokladničky. Ušetřené peníze jsem ochotná vydat pouze za tři věci, cestování, sebevzdělávání a umění (njn myslím kérky).
A největší perlička se přece dává vždy až na závěr. Jak jsem se naučila tak krásně šetřit? Jak jsem zvládla si vše upřít? Jak jsem pochopila, že peníze vlastně ani moc nepotřebuji?
Jednoduché.
Vlastně jsem je nikdy ani neměla.
S tímto přiznáním se s vámi loučím.
A co ty? Šetřílek nebo rozhazovač?
Jaký vztah k penězům sis vybudoval ty?
Já sám sebe nepovažuji za šetřivého ani za rozhazovačného. Výdaje si sleduji přes aplikaci v telefonu, takže mám přehled, za co utrácím. Nevyhazuji peníze jen tak, ale na druhou stranu, když něco chci a třeba to ani nepotřebuji, stejně si to koupím. Když si to člověk vezme, tak vlastně skoro nic nepotřebuje. A ušetřené peníze pak stejně rozháže za něco, co nepotřebuje, ale strašně chce…
Co to je za aplikaci? (Né že bych ji mohl používat, stejně mám N3310 =D)
To by mě taky zajímalo a hlavně jak moc ji používáš a k čemu slouží. Ušetříš prašulky? Nebo každý měsíc uroníš slzičku nad utracenými penězi? 😉
MoneyWiz – abych ale pravdu řekl, tak to mám jen spíš abych měl přehled. Nemám teď potřebuju peníze moc šetřit. Jen občas se podívám na výdaje když si chci něco koupit a řeknu si – tenhle měsíc jsem utrácel dost, koupím si to příští… Ale pokud by chtěl vyloženě někdo šetřit, je tam funkce rozpočet, která ti bude řvát, když moc utrácíš.
btw. You must have plugin pro WordPress – https://wordpress.org/plugins/comment-notifier/ – díky tomu budu moct (a všichni ostatní komentující) odebírat nové komentáře na email. Bez něj se dost dobře nedozvím, že na můj comment někdo reagoval…
Sice tě vůbec neznám, ale hned tě mám radši. O tomhle pluginu jsem četla a myslím si na něj už dlouho, ale nebyl čas. A teď přijede princ na bílém koni a naservíruje mi ho na stříbrném podnose. Moc dík, snad už funguje. 😉
Máš pravdu v tom, že člověk skoro nic nepotřebuje. Věřím, že změna může nastat v momentě, kdy se staneš rodičem a chceš, aby tvé děti se měli fajn a nic jim nescházelo. Ale pokud jsi sám, dokážeš ušetřit hezké penízky. Pro mě je spíše problém rozeznat co doopravdy chci a co vlastně ani ne. A ušetřené penízky pak utratím za to správné. Mám trošičku pocit, že se do toho zamotávám. 😀
Jen ti děcka moc nerozmazlovat – jen ať se s životem pěkně poperou 😀
Já se taky celý svůj život s něčím rvu a musím uznat, že jsem se docela povedla. 😀
Mě nikdo utrácet nenaučil, ekonomika ze mě nebude šťastná =D Radši budu žít s málem věcí, bez drahých výletů, bez každotýdenního alkoholového užívání a v skromném přibytku, než abych kvůli tomu všemu musel dřít a vydělávat… Lehnout si na zahradu, pozorovat oblohu, to je pro mě to nejlepší. Když někam potřebuji zajet, volím kolo a věci? Mno… Po sedmi letech jsem si pořídil peněženku (celou stokorunu mě ten úžasný kouse k stál!) a ukulele s věcmi kolem… To bylo peněz jako želez, ale udělalo mi to radost tehdy, dělají mi ji teď a vytvářejí úsměv lidem kolem… ^^
Neboj, ekonomika si vždycky někoho najde, koho bude moct vyždímat. 😉 Já pracuji ráda, ale v mém oboru nedostanu nikdy zaplaceno zlatem, takže jsem se smířila s chudobou a docela ji vítám. A proč? Protože prachy ničí charakter a já jsem přeci dokonalá. 😀 😀
Jup, prožíváš asi podobný pocity co já 🙂 – taky když si koupim něco, tak pokud to neni perfektní tak žehrám nad utraceným penízem 🙂
To co mi vadí, že si pak nemůžu užít života, na nějaký akci furt přepočítávám peníze místo toho abych si ji užil 🙂
Na akcích je to paráda. V momentě, když se trošku opiji, tak mi je už jedno, kolik utratím. Ty rána jsou však potom horší. 😀
Ach jo, napsala jsem dlouhý komentář a odeslala jsem ho zrovna, když mi vypadl internet.
Jediné peníze, kterých mi není úplně líto, jsou peníze za čaje. (Nepočítám jídlo, to se kupovat musí…)
Vlastně ještě peníze za cestu do Prahy, těch mi vlastně není líto vůbec, protože tam jezdím za nejmilejším mužem. (I tak ale přizpůsobuji cestu cenám Regio jetu).
Jinak skoro neutrácím. Přijde mi to úplně zbytečné. Konto roste, nevím, k čemu mi je, snad jednou při stavbě domu najde své využití… 😀
Ani za knihy nejsem schopna utratit, přestože jsem knihomol! Zrovna nedávno jsem si jich chtěla pár koupit. Zdůrazním, že jsem je měla koupit za peníze z Vánoc. Haha. Všechno bylo v košíku, když jsem si najednou řekla, že je blbost vyhodit tisícovku ,,jen tak“. Šla jsem radši do knihovny…
Dalším neutrácecím příkladem může být třeba kabelka. Už dloooouho mám skoro utrhnuté ucho. Od září jsem si říkala, že si musím koupit novou kabelku. Říkala jsem si to až do ledna. Ucho už vypadalo hodně nebezpečně. Takže nakonec kabelku mám. Skoro na poslední chvíli. Kdybych ještě chvilku čekala, určitě by mi někde spadla na zem…
Někteří se učí méně utrácet, já bych se měla učit méně šetřit.
Děkuji za tak dlouhý a vyčerpávající komentář. 😉
Internet bývá opravdu zrádným místem, kde většinou fungují Murphyho zákony.
Snad tě neurazí mé prohlášení, že jsi větší šetřílek než já. Kdybych měla peníze navíc a možnost utratit je za knihy, neváhala bych. 🙂
Neurazí. Já to o sobě vím… a celkem mi to vadí, ale asi s tím nic nenadělám. Aspoň se nikdy nedostanu na mizinu. 😀
To je správný přístup! Vždy na všem najít něco pozitivního. 🙂
Tohle se budu muset naučit – když vidím něco pěkného, zeptat se sama sebe: Fakt to potřebuju? Hrozně rychle se pro něco nadchnu a musím to mít, tak jsem přišla třeba ke koloběžce. Svoji koloběžku miluju, ale kdybych si nechala týden na rozmyšlení od prvního vzplanutí, nakonec bych si ji asi nekoupila.
Ale neřekla bych, že bych extrémně rozhazovala. Ono to ani se skromnou výplatou studenta-brigádníka nejde. 😀