Skip to main content
4401009372_ae3a2f7b80_o

#2 Proč jsem se stala blogerkou?

Myslela jsem si, že jak svým přátelům odtajním, že píšu blog a mým snem je stát se nezávislým pisálkem, zahltí mě hordou otázek typu proč, jak a k čemu?!? Ale nestalo se tak. Pravda je však taková, že na tyhle otázky si musím odpovědět primárně já. A pročpak? Abych pochopila důvody, proč jsem začala psát blog, proč v tom stále pokračuji a co od toho očekávám. Věřím totiž, že tyhle odpovědi mě nasměrují tam, kde se nalézá můj životní cíl. A co vy? Šrotují vám tyto otázky v hlavičkách a nebo vás to prostě nesere?

proc48d0atovlastnc49b0avc5a1echnodc49blc3a1m0a3f3f3f0a0a28lamp29-default

Nikdy by mě nenapadlo, že bych se stala blogerkou. Co to vlastně znamená „být blogerkou“? Ani vám nevím, prostě mě to nezajímá. A stejně si myslím, že ucelený názor na tuhle problematiku bychom hledali jen těžko. Každý vnímá blogování individuálně, někdo má potřebu anonymně se vypsat o svých problémech, někdo chce lidem předat něco dál, vyřešit nějaký jejich problém a nebo prostě lidi pobavit a donutit je přemýšlet. V posledním příkladě vidím sama sebe. Podle mého názoru, nejsem dost moudrá natolik, abych lidem radila (a budu snad někdy?) a životních problémů mám také už jen minimum (pěkně kecám), tak jsem se rozhodla psát proto, abych lidi donutila přemýšlet. V každém svém článku se snažím ukrýt poselství, takovou malou pravdičku, kterou chci světu předat (těžko říct, jestli se mi to daří).

Blog

Druhým, a řekla bych důležitějším důvodem, je pro mě sebevzdělávání. Ještě nedávno jsem světem bloudila a netušila, co mám kruci dělat. Přemýšlela jsem, přemýšlela a (překvapivě) přemýšlela a vymyslela, že se zaměřím na mé sebevzdělávání. Trápilo mě, že nic neumím (a to mám za sebou vysokou školu!), připadala jsem si neschopná (a takové pocity já nerada).  Rozhodla jsem se zde aplikovat jednu základní myšlenku mého života, která mě vždy nakopne a dovede k mým cílům.

Když ti něco vadí, přestaň si stěžovat a změň to!

Change

V dnešní době plné předsudků (nebudeme si nic nalhávat) se setkávám s názory, že psaní blogu je něco trapného, nedospělého a jednoduše k ničemu. Já jsem se však rozhodla pojmout to trochu jinak. Mým cílem je zjistit co nejvíce o psaní článků, WordPressu, HTML, CSS, propagaci, reklamě na internetu, designu atd. atd. Je to nad mé možnosti, nelze vypsat vše, co jsem se naučila a k čemu jsem si minimálně jen čuchla.

„Tak nám, slečno, povězte, co všechno umíte.“

„No proč ne, ale kolik máte času?“

Když se kouknu zpět, nikdy by mě nenapadlo, že pojmu za své označení „blogerka“. Byla jsem ráda, měla jsem svůj sen, můj svět, ve kterém jsem si dělala to, co zbožňuji. Co mě však překvapilo, zjistila jsem, že většina blogů je podporována pouze a zase jen blogery. Což není na škodu, ale mám pocit, že kruh se uzavírá.

Nedávno jsem zjistila, že dobrý blog je ten, který nečtou jen blogeři, ale i normální lidé. Což je pro mě záhadou, jelikož jsem donedávna ani netušila, že něco jako normální člověk existuje.

Nechci kritizovat blogy a ani blogery, články, vzhled stránek, jejich propagace, to všechno je jen na vás, nenechte si do toho kafrat. Ale na druhou stranu, konstruktivní kritika není nikdy na škodu. Vnímejte, co vám radí okolí a co si myslíte, že váš blog posune na novou úrověň. Na druhou stranu, nesmíte ustrnout, nečekejte až vám někdo něco vytkne, snažte se sami, hledejte a zkoušejte, co je pro vaše stránky to nejlepší. Také jsem jen zajíčkem mezi blogery, ale už teď vím, že pokud budu jen sedět a psát články, nikdy se ke čtenáři, který by je ocenil, nedostanou.

Bunny

A jak to máte vy? Proč jste začali psát svůj blog?

Zdroje obrázků: BlogChange, Bunny;

Zdroj úvodního obrázku;

Komentářů: 7

  1. Ahojda, tyhle články o blogerech a blozích mě vždycky nejvíce zajímají. :-) Já jsem napsala už hodně blogů, ale vždy jsem je smazala, protože buď se mi nelíbil design nebo jsme se musela vzdát svého autorského práva ve prospěch platformy, na které jsem publikovala. Navíc jsme musela uvést i celé své jméno a nesměla jsem mazat. Nyní konečně se mi splnil sen a bloguju na prima platformě a moje články jsou pořád moje. :-) Kdykoliv je můžu zase smazat či opravit.

    Jinak s tím čtením blogů od jiných blogerů to tak asi bude. Jak píšeš, ty lepší blogy čtou i neblogeři. 😀 Ale, na druhou stranu věřím, že i mezi blogery je spousta zajímavých a vzdělaných lidí, které stojí za to oslovit. 😉

    Celý blog jsem neprohlížela, nemohu soudit. Určitě je super, že píšeš a piš dál, časem se určitě zdokonalíš. Co bych Ti možná poradila, snaž se psát více fakta a méně takovou tu kaši okolo. Spousta vět je zbytečných a čtenáře to odrazuje (měla jsme podobný styl psaní dříve a občas k tomu inklinuji i dnes. :-) Lidé neradi čtou.

    Dobrý nápad – najít téma, zjistit co nejvíce informací a sepsat! :-)
    Držím pěsti a přeji co nejvíce čtenářů. 😉

    1. Děkuji za komentář, hodně mě potěšil.
      Je pravda, že by mi neuškodilo trochu mé články proškrtat, zbavit se zbytečností a zaměřit se na důležité části (a taky doufám, že se to děje a já se zlepšuji každým novým článkem).
      Na druhou stranu, pokud člověk zavítá na nějaký blog, tak právě proto, aby si něco přečetl. Tudíž předpokládám, že se jedná o jedince, kteří si občas rádi něco přečtou.

      Jsem ráda za každého, kdo zavítá na můj blog, něco si přečte a třeba po sobě zanechá i nějakou tu stopu. Ale, jak zmiňuji ve článku, není to důvod, proč jsem blog začala psát. Zajímá mě tvorba textů, marketing, propagace, reklama apod. Tohle všechno se chci naučit, abych se do budoucna tímto mohla živit.

        1. Myslím si, že to je na tom to nejlepší. Mnoho lidí si myslí, že blogováním pouze ztrácíme čas. Já jsem však toho názorů, že nás to dokáže naučit mnohem více, než si i my sami dokážeme představit. :)

  2. Já jsem začala blogovat v jedenácti letech. A to jen proto, že mi to připadalo ,,fakt husté“ psát něco na internet.
    Nikdo tehdy netušil, že mě to tak chytne.

    1. V jedenácti? To já lítala s bandou po venku a chodila domů s odřenými koleny. 😀 V té době mě internet ještě vůbec nezajímal.
      Na druhou stranu, ty už v tom musíš být profík! 😉

      1. Tak to já jsem samozřejmě taky lítala. Kromě toho jsem v té době měla povolených třicet minut na počítači. (Jak mi to jen mohlo stačit? :-O)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

Díky za tvůj like!