Knižní recenze: Allan a Barbara Pease | Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách?

Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách? Pokud čekáte, že získáte relevantní odpověď na tuto otázku v této populárně naučné knize, bohužel vás zklamu. Kniha je plná stereotypů a polopravd, které snad už nikdo nemůže brát vážně. V dnešní době je potřeba si pokládat jiné otázky, které se týkají rozdílů pohlaví. Co se týká této konkrétní knihy a jí podobné literatury, doporučuji na čtení pouze pro ty nejotrlejší čtenáře, pro které je ironie a sarkasmus běžnou mluvou.

Článek byl aktualizován v dubnu 2021.

Obsah knihy

Jak jsem zmínila již výše, kniha je plná stereotypů a polopravd, pro které v moderní společnosti již není místo. Rozhodně je potřeba zdůraznit, že kniha je již přes 20 let stará a doba, pro kterou byla napsána, je nenávratně pryč. Co však nelze odpustit, je skutečnost, že kniha se sice tváří jako podložená všeříkající vědecká práce na vysoké úrovni s trochou humoru. Pravdou však je, že se spíše jedná pouze o marketingový tahák pro masy, který nemá žádnou přidanou hodnotu. Autoři se svou knihou cestují a vzdělávají (spíše pouze baví) publikum. Však ani toto nezajišťuje fakt, že informace v knize jsou relevantní. Snaha autorů o vysvětlení rozdílu mezi tzv. mužským a ženským mozkem, nejen prostřednictvím historických stereotypů, neustále naráží na fakt, že toto striktně zobecněné srovnání není možné.

Přečti si také Knižní recenze: Lars Kepler | Hypnotizér

O autorech

Allan Pease je světoznámý odborník na problematiku řeči těla. Pochází z Austrálie a vydal řadu mezinárodních bestsellerů, které se prodávají v milionech výtisků. V ČR vyšla Řeč těla, Řeč těla na pracovišti a Řeč těla lásky.

Barbara Pease je autorka publikací o komunikaci a lidských vztazích.

Rozbor knihy

Věřím, že s většinou čtenářů se již shodneme, že kniha je dosti zastaralá a v rámci vědecké roviny nezaujímá tento knižní titul žádné místo. Co je však na knize z mého pohledu tak pobuřujícího? Autoři zde nepracují s realitou, ale spíše s nějakým konstruktem ideálního zkoumaného subjektu, na který dokáží napasovat veškeré jimi sesbírané stereotypy, které se týkají rozdílů mezi mužem a ženou. Nepotřebujeme žádný výzkum k tomu (i když takový jistě existuje), abychom jejich chybné premisy označily za nepodložené. Stačí se podívat kolem sebe a zjistíme, že muži dokáží poslouchat a ženy číst v mapách. Abych byla upřímná, ráda bych třeba v budoucnu sáhla po upraveném vydání, které bude založeno na vědeckém základě.

Závěrem

A jaký názor na problematiku máte vy? Jak vnímáte rozdíly mezi pohlavím? Co se týká mě, tak se již nějaký ten rok řadím mezi feministické hnutí. Pro mnoho lidí se jedná o silně kontroverzní myšlenkový proud. Dle mého je to postoj, za který není třeba se stydět. Jen je někdy potřeba jej více svému okolí objasnit. Věřím v rovnost pohlaví, ať už je jakékoliv. Každý z nás je jedinečný a důležité je to, jak daný jednotlivec se svou jedinečností dokáže pracovat, jak ji dokáže využít a rozvíjet. Rozdíly jsou mezi námi všemi, ale rozhodně je nelze zobecnit tak, jak se o to pokoušejí autoři.