Filmové okénko | 50 odstínů šedi

Musím se vám přiznat a snad mě hned neukamenujete. „Šedivé“ knihy jsem nikdy nečetla a nemám je v plánu ani číst. Kdyby mi někdo však přiložil revolver ke spánku a řekl „čti“, tak je stejně nepřečtu. Tak krutá budu k téhle literatuře, kterou z jasného důvodu nazýváme červenou knihovnou. Kdybych obzvláště chtěla být mrchoidní, tak zastávám ten názor, že je to kniha pro paničky, které mají nudný až nulový sexuální život. Jej, já ho vlastně zastávám.

Nejde však o kvalitu této literární trilogie, ale o samotný mediální bum, který kolem téhle šílenosti propukl. Jak jsem na začátku již prohlásila, knihy jsem nikdy nečetla, proto nemohu soudit. Celá tahle big propaganda mě však utvrdila v tom, že tohle těžítko na stůl nebude nic pro mě. Nebudu vám lhát, je pro mě opravdu až fyzicky bolestné nechat se strhnout proudem.

Doufám, že si tyto knihy nikdy nepřečtu. Ale až všechno to běsnění utichne, třeba o ně zakopnu, zlomím si nohu a nemohoucí v nemocnici se budu dožadovat nějaké zábavy. Ne, ani tak se jich ani nedotknu.

Snažím se dostat k jádru věci /vůbec mi to nejde/ a tím je film. Jak už jsem zmínila možnost, že o knihy v budoucnu aspoň zakopnu, tak upřímně z celého srdce doufám, že film už nikdy nespatřím. Netvrdím, že se jedná o propadák, ale lidi… chybí tomu trochu reality, nemyslíte?

Nehodlám jako všichni ostatní kousek po kousku rozebírat celý film, stěží si ho pamatuji. Při jeho sledování jsem do sebe házela jednu kávu za druhou, abych neusnula u nudných částí. Nesmíme však pozapomenout na ty dobré části. Třeba na to jak ona to, nebo jak on tamto…. ne sorry, žádná dobrá část tam nebyla.

Nechci házet na tento film jen špínu a hnůj. Jen mám pocit, že když zase uvidím ženskou okousávat si rty, tak vyletím z kůže a nebude k tomu potřeba ani výprask.

CSFD;