Trilogie Nikdynoc se řadí mezi tzv. young adult fantasy literaturu. S tímto zařazením se mohu rozhodně ztotožnit, i když jsem již narazila i na jiný názor. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá dívka, která se touží stát vražedkyní, aby mohla pomstít svou rodinu. To vše se odehrává ve smyšleném světě, který je plný magie, netradičních bytostí a lidí se speciálními schopnostmi. Příběh, který se v tomto světě odehrává není ničím zvláštní, spíše působí jako snaha o synkretismus toho nejlepšího nejen z YA. Zda se jedná o autorův záměr, to netuším, ale v každém čtenáři vyvolá vzpomínky na jiná vyprávění (viz. komentáře na webu databazeknih.cz). Mně se hned vybavil Skleněný trůn, Smrtka, Hunger Games, Harry Potter či dokonce Stařec a moře. Kniha sice obsahuje zabíjení, sexuální scény, sprostá slova a dokonce i kouřící hlavní hrdinku (což už se moc v dnešní době nevidí), ale nemyslím si, že se jedná o něco, co by mělo čtenáře nějak „pohoršit“. Spíše záleží na otrlosti čtenáře, na jakou literaturu je zvyklí a jaké knihy již četl. Dle mého názoru je obsah těchto propriet na docela nízké úrovni. Věřím, že více čtenáře budou iritovat chyby, které editor doufejme jen přehlédl.

Co je tedy na trilogii tak zvláštního, že si dokázala vytvořit pevnou fanouškovskou základnu? Možná k tomu dopomohl výše zmíněný synkretismus, který zaručuje čtenáři široký záběr možností, které si může oblíbit. Nebo prostě jen poutavé vyprávění ve světě, na jehož detailech si nechal autor opravdu hodně záležet. Co zaujalo na knize mě? Upřímně, když jsem knihu kupovala, vůbec nic jsem o ní nevěděla, ale plně mě okouzlila svou nádhernou obálkou. A po jejím přečtení? Jak skvěle mě příběh a jeho svět dokázal vtáhnout a nepustit.

Upozornění: Článek obsahuje spoilery!!!

O autorovi

„Narodil se v Perthu v Austrálii. Jako dítě rád a často hrál deskové hry a vášnivě četl. Poté vystudoval uměleckou vysokou školu. Nejdříve pracoval v reklamě, ale později se plně ponořil do vlastní literární tvorby. Žije v Melbourne se svou manželkou a psem. Proslavil se především trilogií Nikdynoc a sérií Illuminae, kterou napsal společně s Amie Kaufmanovou.“ (zdroj: www.cooboo.cz)

„No, když pojmenuješ koně Legenda, dáváš lidem najevo, že se považuješ za nějakýho hrdinu z pohádkový knížky. A když koně pojmenuješ Hřmící kopyto, tak by sis místo toho mohla na krk pověsit ceduli s nápisem: „Mám penis velikosti burského oříšku.““

Nikdynoc, str. 76

Nikdynoc

Obsah knihy

Příběh začíná ve městě Boží hrob, ve kterém se hlavní hrdinka, Mia Corverová, pokouší vykonat svůj první úkol – spáchat vraždu. Pro případ, kdyby ji plán nevyšel a ona zemřela, rozhodla se také vzdát svého panenství. Po úspěšném splnění úkolu se vydává na pouť do Ashkahu, kde musí nalézt sídlo Rudé církve – společnosti, která se zabývá výcvikem vrahů – aby ji vzali do učení. Již na cestě potká svého společníka, Trica, s kterým se vydá přes Šepotající pustiny. Po cestě potkávají velbloudí karavanu s Naev, která je nasměruje do správného cíle. Nakonec se dostávají k Tiché hoře, ve které právě Rudá církev sídlí.

Posléze jsou oba přijati do učení a spolu s nimi dalších 27 mladých rekrutů, tzv. akolytů. Dále se děj odehrává v rámci výuky vrahů. Tato výuka probíhá pod vedením čtyř shaiidů. Primárně se jedná o lekce v boji, krádežích, svádění a lektvarech. Autor nás tedy postupně seznamuje s výukovými metodami jednotlivých mistrů, které jsou velmi riskantní a mohou stát některé učedníky i život (což se často také stává). Postupně počet akolytů ubývá. Hlavním cílem tohoto snažení v rámci výuky je vyhrát soutěž alespoň v jedné síni. Co to tedy znamená? Jednotlivý shaiidové vyhlásili soutěže. Jejich vítězové se po závěrečné zkoušce mají stát tzv. Čepelemi, tedy vrahy Rudé církve. Jsou tedy pouze 4 místa a z akolytů se stávají také konkurenti.

Jako vedlejší příběh by se zde mohl pokládat tak trošku detektivní zápletka, kdy jsou zavražděni dva akolyté a shaiidové se snaží vypátrat jejich vraha.

Co se týká závěru první knihy, tak pouze prozradím, že v rámci Rudé církve dojde ke zradě, jejich základna v Tiché hoře bude prozrazena a Mia zde bude hrát velmi významnou úlohu.

Rudá církev

Jedná se o náboženské uskupení, které má za cíl vycvičit nové vrahy. Označují se za služebníky Paní požehnané vraždy.

Seznam akolytů

• Mia Corverová – hlavní hrdinka,
• Tric – Dweymerijec s potetovaným obličejem, symbol – Tři draci, s potetovaným obličejem a velmi silným čichem,
• Ashlinn Jarnheimová, „Ash“
• Osrik Jarnheim
• Pšt
• Vodoved, třetí syn Dešťoběha z klanu Mořských oštěpů – zemřel jako první akolyta, jednalo se o vraždu, která byla vyřešena až na konci příběhu,
• Diamo
• Petrus
• Carlotta Valdiová
• Belle
• Pip
• Marcellus
• Angio
• Larissa

Shaiidové

Shaiid, neboli ctihodný mistr. Miiným shaidem je Mercurio z Božího hrobu.

• Myšák – shaiid kapes,
• Pavoukobijka – shaiidka pravdy, dweymerijka, bez tetování na obličeji,
• Solis – shaiid písní, slepý, „poslední“,
• Aalea – shaiidka masek,
• Ctihodná matka Drusilla – na krku nosí obsidiánový klíč,

Rodina Corvere

Rodinným znakem Familie Corvere je vrána se zkříženými meči. Jejich mottem je „Když je všechno krev, je krev všechno.“ Miín seznam lidí, kteří ublížili její rodině a ona se rozhodla je zabít.

• Francesco Duomo – velký kardinál Církve světla,
• Marcus Remus – justicus legie Luminatii,
• Konzul Julius Scaeva itreyského senátu – mistr arkemie,

Temná

Mia a její společník ne-kocour, kterého pojmenovala pan Laskavý. Pan Laskavý se poprvé objevil při tom, když ji chtěli jako malou utopit. Je tam nějaká spojitost s panem Loužičkou? Pan Laskavý se živí Miiným strachem. Je označována jako že se jí „dotkla matka“.

Rozbor díla

Členění knihy

Co se týká členění textu, tak se většinou autor drží jedné struktury.

• Obyčejný text – popis aktuálního dění,
• Text kurzívou – retrospektivní návraty do minulosti, po popravě Miina otce,
• Poznámky pod čarou – doplňující informace ke světu, ve kterém Mia žije,

Mírné odbočení od hlavní linie je dle mého názoru již na začátku knihy, kdy autor proplétá sobě časově velmi blízké události a jazykově se snaží o jejich komparaci. Jedná se o Miinu první sexuální zkušenost a její „první“ zkušenost se zabitím člověka.

Poznámky pod čarou

Pro někoho mohou být poznámky pod čarou dosti rušivé, ale věřím, že např. pro čtenáře Terryho Pratchetta je tohle zcela běžné a již jsou na čtení takového takto členitého textu zvyklí. Teď ta hlavní otázka, co kdyby čtenář poznámky pod čarou prostě nečetl? No, nejspíše vám z děje nic neunikne, ale určitě se ochudíte o hodně zajímavých informací. Během čtení knihy se ve mně umocňoval pocit, že právě do poznámek pod čarou autor vkládá ze svého spisovatelského umu toho nejvíce. Primárně zde doplňoval informace o světě, ve kterém se kniha odehrává, např. o náboženství a historických událostech. Pokud vás tyto poznámky pod čarou ruší a vy díky tomu si nedokážete užít příběh, je možná vhodné si položit otázku, zda je kniha pro vás vůbec vhodná.

Hlavní a vedlejší postavy

Mia Corverová je šestnáctiletá dívka, která se rozhodla pro dráhu vražedkyně. Důvodem byla jak jinak pomsta, viděla popravu svého otce a zatčení její matky.

Recenze

Upozornění: Kapitola Recenze neobsahuje spoilery!!!

Rozhodla jsem se do této knihy plně zakousnout a nechat se jí zcela pohltit. A proč? Protože již po prvních pár řádcích jsem dospěla k závěru, že u této knihy to bude opravdu stát za to! O knize ani autorovi jsem ze začátku nevěděla vůbec nic, ani holý fakt, že se jedná o jednoho z dvojice autorů velmi populární knižní série Akta Iluminae. Co mě zcela uchvátilo, byla graficky velmi povedená knižní obálka. Tak jsem knihu jednoduše koupila v záchvatu dalšího shopingového řádění v knihkupectví a hrdě si ji donesla domů. Potom již stačilo se začíst.

Již na počátku knihy je patrné, že se jedná o obrovský informační kolos, který se na čtenáře valí neskutečnou rychlostí. Proto se pro mě stalo hodně důležitým faktorem při jejím čtení, abych pochopila vztahy a veškeré náležitosti nového světa, ve kterém jsem se ocitla. Dělat si ke knize poznámky tedy pro mě bylo jasnou volbou. A možná i právě proto, jsem se ve světě, který autor pro příběh vytvořil, velmi rychle zorientovala. Svět je opravdu bohatý a o zázraky v něm není nouze. Je silně košatý a může se pro někoho stát velmi komplikovaným až nesrozumitelným.

Pro některé čtenáře může být i odrazující, jakým způsobem se nejdříve autor chopil popsání chodu nového světa a příběh odstavil na druhou kolej. Jakmile se však dostanete do dalších částí knihy, zjistíte, že je zde těchto hutných informací stále méně a autor má možnost příběh více rozplést a konečně nechat vyniknout rozvoj hlavních postav. Mě tento postup nijak nevadil, ani mě od knihy neodradil, spíše naopak mě nutil k udržení pozornosti, zpětnému dohledání informací a vyhledávání v mapách (což jsem si hodně užívala).

Co se týká příběhu, tak se nejednalo o nic nového či převratného. Jak píši již v úvodu tohoto článku, měla jsem pocit, že se autor snaží o synkretismus hned několika známých příběhů. I když závěr se může zdát jako překvapivý, já jsem něco takového čekala celou dobu. Ne, že bych si chtěla hrát na Sherlocka Holmese, spíše jde o to, že co čekáte od vrahů? Možná vnímáte jistý morální kodex, který mezi sebou mají nastavený, ale pořád jde o nájemné vrahy, kteří inkasují peníze za smrt lidí.

Trochu mě mrzel vývoj hlavní postavy, Mii, který se rozjel snad až někdy na konci. Měla jsem pocit, že její pravá povaha se projevila až v momentě, kdy se začalo rozhodovat o vítězích v daných disciplínách. A to už bylo docela dost pozdě. Jinak bylo pro mě dosti obtížné si k ní vybudovat vztah, protože jsem po celou dobu netušila, jaká ve skutečnosti je.

Knihu bych určitě doporučila. Jen je nejspíše vhodné si říci, co za čtenáře jsem vlastně zač. Nesní mi vadit nějaká ta krev, násilí a sex. A hlavně musím mít rád dobré příběhy zasazené do fantaskních světů, které mají za úkol být komplexním univerzem.

Boží hrob

Rozetmění