Úvaha | #08 Má to psaní nějakou budoucnost?

Psaní mám opravdu moc ráda, dokonce bych řekla, že ho mám v krvi. Prostě mi v ní proudí pár těch kreativních buněk. Jistou dobu jsem i zvažovala, zda by to nemohla být zrovna ta má budoucnost, která mi neustále uniká. Ten nejistý cíl, na který bych se mohla upnout a buď uspět nebo shořet a vyhasnout. Ale pravda je taková, že si neustále dokola kladu otázku a má to psaní nějakou budoucnost?

Článek byl aktualizován v červenci 2024.

Tím psaním a tou budoucností myslím mé psaní a mou budoucnost. Myšlenek mám plnou hlavu. Ale jak je dostat na papír? Vymyslet příběh. Pobavit. Jemně si zašpásovat se čtenářem. A zase ho opustit. Ale opravdu jemně. Nenaštvat ho, aby se zase vrátil. Není to lehké. Mohla bych psát denně další a další řádky a nic z toho. Prostě nemám talent. Snaha se zlepšit se sice cení, ale k cíli vás nedotlačí.

Přečti si také: Úvaha | #09 Bon voyage

Co to změní? Denně psát, číst, studovat gramatické kličky a slovní odbočky. K čemu to vede? K úspěchu? A kdo ho zajistí? Úspěch přece nečeká na nikoho za rohem. Je to známý fakt a to nejen pro spisovatele. Dáte všanc vše, i když cíl je nejistý? Máte na to? Jít s kůži na trh, když víte, že se vždy najde nějaký ten kritik. Nenechte se zničit. Avšak pravým spisovatelem, tím skutečným, se stanete tehdy, když budete ochotni dát v sázku vše, co milujete. Překročit práh svého komfortu a začít se bát. Vzdát se všech svých jistot.

Máte na to? Já asi ne…