Skip to main content

Upřímnou soustrast

Povídková kniha s názvem „Upřímnou soustrast“, která vznikla díky několikaleté zkušenosti Guillauma Bailla v pohřební službě, vás zavede do nesnází funebráků. Je to přesně tak, kniha vám servíruje pohřebácké příběhy plné trapných a místy až humorných eskapád sesbíraných napříč celým tímto řemeslem. Z textu lze rozeznat, že se nejedná o české prostředí, ale přenese nás do krásné Francie.

Kniha nemá jednotný příběh, ale skládá se z krátkých povídek zaměstnance pohřebního ústavu někde v Bretani. Tyto příběhy popisují jak každodenní, tak i výjimečné situace, které píše sám život. Připravte se, že vás některé příběhy mohou i naprosto šokovat, díky jejich tragičnosti, která je propojena se smrtí blízké osoby. Tato kniha je právě důkazem, že zaměstnanci pohřební služby mohou tyto nepříjemné situace zjemnit a pozůstalé provést celým obřadem s důstojností. Ale jak je dokázáno v těchto příbězích, ani ten nejzkušenější profesionál na správném místě nezaručí, že vše proběhne tak, jak má.

O autorovi

Guillaume Bally, mimo jiné redaktor Funéraire Info, informačního serveru o pohřebnictví, a Mémoires de vie, sociální sítě pro truchlící pozůstalé, pracuje v pohřebním ústavu v Landerneau ve francouzské Bretani už přes dvacet let. Své práci je oddaný a miluje ji jako málokdo. Navíc se k ní dostal úplnou náhodou, jak to tak už u funebráků bývá. Teď sám říká, že dělat funebráka bylo nejspíše jeho posláním. Připravoval a řídil více jak dva tisíce smutečních obřadů. Hlavně pohřby, ale i jeho každodenní pracovní náplň, mu byly velkou inspirací k sepisování historek, které později úspěšně publikoval. Jeho veselá povaha a hlavně nadhled u čtenářů zabraly, prvotiny se prodalo více než šedesát tisíc výtisků. Velkou oblibou ve Francii získaly i další dvě knihy ze stejného prostředí.

Musím se přiznat, že když jsem zatoužila v knihkupectví po vlastnictví této knihy, představovala jsem si něco trochu jiného. Myslela jsem, že se bude jednat o satiru či humor spojený s velkou nadsázkou (jinak to snad v pohřebnictví ani nejde). Ale příběhy jsou laděny jiným tónem, spíše se jedná o sofistikovaný popis netradičních situací, které se naskytnou v práci funebráků. Místy mi přišly příběhy až smutné s náznakem povzdechu nad tím, jak těžká práce v pohřebním ústavu může být.

Velmi často se v knize objevuje mírně hořký tón spojený s tvrzením, že pohřebáci jsou jen obyčejní lidé, s rodinami, ale pro společnost jsou však spíše vyvrheli. Ale je to vážně pravda? V moderní společnosti, kdy lidé vnímají smrt jako něco přirozeného a běžného, jsou dle mého názoru již takto vnímání i funebráci. I z tohoto důvodu jsem ráda, že se mi do rukou dostala kniha z takto specifického prostředí, které mi blíže toto povolání a celý pohřební proces přiblíží.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *