Vranovská přehrada aneb české luhy a háje mají taky něco do sebe

V dnešní době jsou trendy velké zájezdy do zahraničí a ležení na písečné pláži. Ne vždy je však možnost zajet si za exotikou. Jestli však nemáte o víkendu co dělat, rozhodně si vyrazte na výlet po Česku. Sbalte spacák a stan do krosny a rozjeďte se k vodě. Jedna noc stačí, nudy se obávat nemusíte.

Náš plán byl velmi obdobný a (jak jinak než) jednoduchý. Takže je všem jasné, že ztroskotal a to hned při odjezdu. Vyjet brzo ráno z Brna do Znojma a pěšky i se zátěží dojít až na Vranovskou přehradu. Nestihli jsme snad prvních šest autobusů a ten sedmý, ten nám dokonce ujel. Proto musela proběhnout změna plánu. Sedli jsme tedy až na osmý autobus a s přestupem právě ve Znojmu jsme dojeli až na místo. Našli náš kemp a šli se slunit. Kemp Vranovská pláž byl moc fajn, jeden ten novějšího typu. Nejspíš není co vytknout, rozhodně doporučuji.

Na kutě jsme se rozhodli jít docela časně. Další den byl v plánu heroický výkon v podobě pěší tůry do Znojma, kterého by se mohl zaleknout i sám Herkules. Naše naivita, sama o sobě, je velmi často sama dost naivní. Snaha byla, ale spánek se ne a ne dostavit. Nevím, co mě iritovalo více. Tvrdá zem, nepřestávající zima, DJ se vzdálené diskotéky, který se zasekl v 90. letech, nebo to dítě z vedlejšího stanu, které jisto jistě někdo vraždil, jinak si ten křik nemohu vysvětlit. V 5 ráno jsme to zabalili. Ranní nakopávač v podobě kávy z automatu (to je tedy hnus velebnosti), balení stanu na čas a hurá domů. Tedy pěšky do Znojma. DJ stále vyhrával a jako správný cestovatel v čase nyní házel jednu vykopávku z 80. za druhou.

Ze začátku byla cesta velmi příjemná. Nevím jak vy, ale já když mám nedostatek spánku, tak mi přijde všechno tak nějak k smíchu. Byli jsme mile překvapeni, když jsme v tak brzkou ranní hodinu potkali aspoň nějakého živáčka. O to větší bylo překvapení, že se jednalo rovnou o terminátora, mladá paní běžkyni, krásně upravená, nezadýchaná, prostě není jiného vysvětlení. Postupem času si únava však vybrala svou daň. Stávaly se z nás zombie a k tomu ještě dost protivné.

Na výletě vždy preferuji jedno pravidlo a to, že se vždy musíme ztratit. Ono to není ani tak pravidlo, jako nepsaná samozřejmost, s kterou se prostě už počítá a jednoduše vás nepřekvapí. Ale co vás nasere, je turistická cesta, která se rozhodne jen tak z ničeho nic skončit, protože tam někdo dal plot. Najít cestu nám sebralo zbytek sil a bylo potřeba překvapivě mnoho nadávek. V té době jsme ještě netušili, že se nám do cesty připlete ten nejprudší kopec, který snad existuje.

Nepotěšil mě ani pan rybář, který na nás už z dálky velmi přátelsky volal (myslím si, že vykáni v repertoáru ani nikdy neměl), že se mu zapletli pruty dohromady a potřebuje pomoc. Co čekal ode mě, od vegetariána, to netuším. Ale konečně jsem mohla využít svého přítele, aby šel pánovi zachránit zadek. Na co jiného ty drahé polovičky máme, když ne na nezištnou pomoc osamoceným rybářům.

A jak to nakonec všechno dopadlo? Tak jako každá pohádka, radostně jsme dospěli k cíli. Ze Znojma zase na bus a alou domů do Brna. Odnesli jsme si pár puchýřů a hlavně zjištění, že Vranovský DJ nestojí za moc. Historka vám může připadat smutná, ale nebojte, není. Když jsme ošetřili všechna zranění a pořádně se vyspali, zjištění, že tenhle zážitek si uchováme již navždy, nám vykouzlil úsměv na tváři.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.