Aneb co udělat ještě před tím, než si začnu hledat práci?
Je to už skoro rok, kdy jsem ukončila svá studia a vydala se do víru pravého života, myslím toho produktivního. Hrálo mi docela dost do karet, že mám čím zaplnit životopis. Brigádničím už od svých 15-ti let, mám i nějaký ten vysokoškolský titul, kurzy a praxi. To, že to moc k sobě neladí, mi nevadilo. Říkala jsem si, že můj budoucí zaměstnavatel ocení mou přizpůsobivost a kreativitu. Napsala jsem si dobrý životopis a začala pátrat na internetu po zajímavých inzerátech, které slibovali solidní práci. Dokonce si mě pozvali i na pár pohovorů.
Samotné pohovory probíhaly v klidu. Nestresovala jsem se, bylo mi to celkem jedno. A o to šlo. Nezáleželo mi na těch pohovorech, na té práci. Nic mě nedonutilo se připravit. Nezajímala jsem se o firmu, která práci nabízí, nezajímala mě ani ta pozice. Měla jsem jen strach, že nenajdu práci a skončím bez peněz. Jak budu platit nájem? Jak zaplatím další výdaje?
Nakonec jsem narazila na inzerát, který mě opravdu zaujal. Jednalo se o práci v knihkupectví, prodej knih. To bylo opravdu poprvé, kdy jsem zatoužila v pracovním pohovoru zvítězit. Když mi paní vedoucí volala, že jsem přijata, byla jsem nadšená a těšila se, jak si to v nové práci užiji. Bohužel se dostavilo menší zklamání. Za tuhle zkušenost jsem byla vděčná, ale nebyla to prostě vhodná práce pro mě. A proč? O tom zase jinde.
Proč to vlastně všechno píšu? Když jsem zjistila, jak jsem v mé práci, kterou jsem si sama zvolila, nešťastná, začala jsem pátrat po důvodech. Zjistila jsem, že jsem byla omámená možností práce s knihami, ale už jsem si neuvědomila, co obnáší práce prodavačky a že mě vůbec neuspokojuje. Najednou jsem měla pocit, že svůj čas trávím prací, která pro mě nemá žádný smysl. Během těchto měsíců jsem nezaznamenala žádný osobní progres a každičký další pracovní den byl pro mě skoro až utrpením.
Jak z toho ven? Rozhodla jsem se, že v práci skončím a udělám to po svém.
Než začnu odepisovat na inzeráty, měla bych si uvědomit, co vlastně chci v životě dělat.
Vezměte si prázdný list papíru nebo svůj oblíbený blog a tužku. A zkuste si odpovědět na jednu jednoduchou otázku: Co chci v životě dělat? Nic Vás nenapadá? Tak prostě pište o sobě.
Co mám ráda? Co ráda dělám? Co jsem ráda dělala v dětství? Co mě bavilo? Co je pro mě důležité? Čeho chci v životě dosáhnout? Jaké jsou mé silné a slabé stránky?
Proč je tenhle krok tak důležitý?
- Uděláte si jasno. Není potřeba si něco plánovat, ale načrtnout si cestu, nebo pouhý směr. Zjistíte, že text se Vám stáčí kolem těch stejných věcí. Zaměřte se na ně a hledejte, co by se mohlo skrývat pod těmito informacemi za indicie.
Tak např. já jsem ještě nedávno byla přesvědčená o tom, že nic neumím a nic mi nejde. Tak proč by mě měl někdo chtít zaměstnat? Vzala jsem svůj blog a vypsala všechny své myšlenky (věřte mi, neskutečná úleva). Z předchozí brigády, kdy jsem dělala servírku, jsem se naučila komunikovat s lidmi a zajímat se o ně, jako o své potenciální zákazníky. Snažila jsem se přijít na to, co mohu konkrétnímu člověku nabídnout, aby produkt přijal, zaplatil za něj a odcházel s pozitivní zpětnou vazbou (důležitou proto, aby se k nám zase vrátil). Když jsem práci ukončila, založila jsem si blog. Jen tak, pro zábavu, pro rozvoj svého tvůrčího psaní. A najednou mě to pohltilo. Jak zajistím, aby si mé články někdo přečetl? Jak zajistím, aby byl oblíbený? A najednou to bylo tady. Co takhle online marketing? Co to je? A jak se to dělá? Pořád víc otázek než odpovědí, ale konečně jsem si našla svůj směr.
- Máte problémy s tvorbou textů? Nevíte, jak napsat správný motivační dopis? Možná Vás to překvapí, ale tenhle Vámi vytvořený text bude dobrým pomocníkem právě při jeho tvorbě.
Je to teprve začátek. Buďte trpěliví, nebojte se na sobě zapracovat a určitě uspějete. Snad jednou i já tady napíšu svůj článek o tom, jak jsem svou vysněnou práci nalezla a budu inspirací třeba právě pro Vás.
Zdroje obrázků: Hard work;
