#5 Proč pracuji v knihkupectví?

Stává se, a to velmi často, že se mě lidé ptají (většinou kamarádi a dotěrní příbuzní), proč jsem se rozhodla pro práci v knihkupectví. Jak jen odpovědět? Když jsem se po škole rozhodovala, co dál dělat (to už mi bylo pětadvacet), vůbec jsem nevěděla kudy kam. Tápala jsem v poli inzertních nabídek práce a netušila, co hledám. Když jsem zakopla o job v knihkupectví, říkala jsem si, jó to bude bájo. Najednou jsem si byla jista, že jsem narazila na zlatý důl a konečně si ujasnila, co budu v životě dělat. Pracovat s knihami! Tak nějak to dávalo smysl, celý život jsem ke knihám měla velmi blízko, náš vztah bych s lehkostí označila až za intimní.

WoW

Nejdříve jsem byla vyděšená, asi tak, jako každý, když je první den v práci. Byla jsem plná nadšení, motivace, úžasu, ale samozřejmě také strachu a nervozity. Po čase se však ukázalo, že mé negativní pocity budou vystřídány jinými, mnohem horšími pocity. Nikdy mi totiž nedošlo, že knihkupectví je jen pouhým obchodem. Pro mě bylo vždy svatyní, kde se musí dodržovat posvátná pravidla ustanovená nejvyšší knihkupeckou radou (má víra je založena právě na její existenci).

Málo peněz, prašné prostředí, nevrlí zákazníci, neskutečná nuda…

Proč tu vlastně pořád pracuji?

Knihy, knihy, knihy, knihy, knihy, knihy…

Získání tohoto místa bylo výhrou, která se později projevila spíše jako nevhodný dárek od slizkého strejdy (když už ho máte, nechcete ho vyhodit, ale jen pomyšlení, že vám zůstane na celý život, vás děsí). Snažila jsem se maximálně plnit určené kvóty, problém však byl v tom, že pracovní náplní toho není mnoho (zde jsem konečně prozřela a zjistila, že pracuji jen jako prodavačka). Nechápejte mě špatně, nic proti této pozici nemám, ale mě pouhé urovnávání zboží v regále nebaví, to jsem dělala jako brigošku v kaufu. Lákaly mě však intelektuální debaty se zákazníky, ale ony se moc nekonaly. Ptáte se proč? Když je knihkupectví umístěno ve velkém nákupním centru, vaše klientela není tvořena studentíky filosofie a sofistikovanými kreativci bažících po vědomostech, ale spíše prakticky zaměřenými lidmi hledající nějaký ten dárek.

Dáreček

Na druhou stranu jsem byla za celých deset měsíců mé první práce na HPP moc ráda. Hlavně díky tomu, že se jednalo o zkušenost, kterou vám už nikdy nikdo nevezme. V rámci pracovní náplně jsem se zase tak nic moc světoborného nenaučila, ale naučila jsem se mnoho nového o knihách.

Když jsem narazila na zajímavou knihu, zjistila jsem si něco o autorovi, o samotné knize a hlavně pročetla recenze a zhodnotila, jestli se dostane na můj seznam knih, které si musím přečíst.

Ne, nejsem blázen, jen knihomol.

Těším se na den, kdy se tento stav nebude vnímat jako asociální porucha.

Co bylo nejlepší? Rozhodně kolektiv. Banda mladých holek plné ideálů, které se postupně vypařily stejně jako pára nad hrncem. Sranda nás však nepřešla ani nad prvním výplatním páskem.

Měla jsem mnoho času přemýšlet. Když většinu času v práci jen stojíte a kontrolujete zákazníky, jestli se zrovna nechystají něco nelegálně zabavit, neděláte nic jiného než že přemýšlíte. Díky tomuto jsem si uvědomila, že mě tahle práce nebaví, neobohacuje a chci něco víc. Rozhodla jsem se skončit a hledat své životní místečko jinde. Víte, mohla bych vám napsat, co a jak moc mě štvalo, ale nechci vás okrádat o moment překvapení, prostě si to zkuste. Možná jednou se ode mě dočkáte nějakého pořádného hejtu na zákazníky, ale dnes to nebude. Dnes jen chci pochválit všechny prodavačky za jejich trpělivost a ochotu, protože vím jak to mají ty naše holky za pultem těžký.

 

Zdroj obrázků: WoW, Bratrstvo, DárečekÚvodní obrázek;

 

 

4 thoughts to “#5 Proč pracuji v knihkupectví?”

  1. Asi tak. Ja síce v kníhkupectve v nákupnom centre len brigádujem, ale vidím to veľmi podobne. Ja som pritom na tom ešte dobre, lebo tam nemusím trčať 12 hodín, ale úprimne ľutujem a obdivujem ľudí, ktorí tam pracujú na trvalý pomer hoci len viac ako rok. Ľudia sa tu menia ako na bežiacom páse…

    1. Děkuji za komentář.

      Díky tomu, že sama pracuješ v knihkupectví, máš informace z první ruky. Upřímně, já lidi, které popisuješ, také obdivuji. Pracovala jsem na plný úvazek v knihkupectví 10 měsíců a musela jsem odejít.
      Na druhou stranu vím, že by se dalo s touhle pozicí pracovat a udělat z ní zajímavý pracovní post. Možná se v budoucnu dočkáme.

  2. Je pro mě velmi těžké si představit, jak se pracuje v jiné práci, než kterou právě teď mám. Třeba pozorování zákazníků, kteří nemají úplně chuť platit. Dřímou ve mě takové pocity, že bych si rád vyzkoušel různé práce. Třeba i toto. Ale jak to čtu, tak to opravdu bude spíše taková hezká myšlenka než hezká realita.

    1. Děkuji za komentář.

      Máš pravdu. Je těžké si představit, jak se pracuje v jiné práci. Velmi často se setkávám s malou empatií vůči zaměstnancům, kteří se každý den potýkají s nepříjemnými zákazníky a s neustálým řešením nekončících problémů.
      A také máš pravdu v tom, že se jedná spíše o hezkou myšlenku. Netuším, kde je práce v knihkupectví takto zprofanovaná, ale očividně se to ujalo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.