#1 Proč čteš tolik knih?

Když jsem byla mladší, ráda jsem si chodívala číst do parku. Sedávala jsem na lavičce, vyhřívala se na sluníčku a čítávala jednu stránku za druhou. Hltala každý příběh, na který jsem narazila a byla smutná, když jsem knihu dočetla a tím jsem se musela vzdát svých hrdinů. Stávalo se mi, že si lidé přisedávali a chtěli si o knihách povídat. Často se ptávali: „Co to čtete slečinko? Něco zajímavého?“. Bez problému jsem si povídala s jedním dědulou o válce, o totalitě a nespravedlnosti, i když já jen přitakávala a on to zažil a barvitě mi líčil to, co jsem z žádné knihy nevyčetla. Bylo mi však smutno z toho, že se nikdo nezeptal „a pročpak čtete všechny tyhle knížky?“ Kdyby se mě někdo zeptal dnes, už bych věděla, co odpovědět. A co vy?


Literaturu bych z mého pohledu (a snad i z pohledu odborného) rozdělila na naučnou literaturu a klasickou beletrii. Proč je toto rozdělení tak důležité? Zásadní rozdílnost nejspíše můžeme sledovat v účelu obou těchto druhů. U literatury naučné, jak už nejspíš chytří tuší, jde o to, něco se naučit. Většinou se však stane, že ztratíte dvě hodiny svého drahocenného života nad populárně naučnou knížkou, která je vhodná tak maximálně na podložení stolu. Na druhou stranu, neházejme všechny knihy do jednoho kotle. Naučná literatura je důležitá pro náš rozvoj, pro naši hlavičku, nebo spíše pro náš mozeček, aby se nabumbal šťávičky z nových vědomostí (jste to co jíte, tak čím krmíte svůj mozek vy?!?).

Jeden z důvodů je i rozšíření slovní zásoby o nová slova.

Když se zaměřím na klasickou beletrii, tak mě napadá hned několik důvodů. Je nejspíše na každém z nás, který si zvolíme za hlavní: odpoutání od reality, že ty příběhy zbožňujete, rozšíření znalostí, slovní zásoby a povědomí o tématech, které nás zajímají, prožití první lásky s knižním hrdinou apod. Nebo znáte ten pocit, když vaši přátelé u pivka probírají něco strašně zajímavého a vám v hlavě lítá jedna jediná věta WTF? WTF? pořád a pořád dokola?

V knihách, primárně v beletrii, naleznete mnohé odkazy na nejšílenější teorie, zajímavé podněty a katalyzátory vaší fantazie. No ták, lidičky, většinu těch blbin, co vím, mám z knih, seriálů a filmů. A díky tomu se dostáváme k dalšímu důvodu, snad k tomu nejjednoduššímu: jednoduše a prostě, nechci vypadat jako nevzdělaný idiot. A pokud mám možnost se před kamarády vytasit s něčím, co hustýho jsem zase vykoumala (samozřejmě přečetla) vždy to udělám.

Pořád málo, tak rozhodně doporučuji Bookoholic’s Diary.

A na závěr už jen doporučení na knihu, která ne tak vášnivým čtenářům, jako jsou knihomolové, může pomoci.

DatabazeKnih

 

Zdroje obrázků: Slečna na lavičce, wtf!!?, Bookoholic’s Diary, Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli;

Zdroj úvodního obrázku;

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.